Systémová volání a inline assembler#
Cílem tohoto cvičení je detailně se seznámit s tím, jak aplikace volá služby
operačního systému a jak lze systémová volání volat přímo, bez použití knihoven
jako libc. Tato znalost se vám bude hodit v dalších cvičeních.
Domácí příprava#
Seznamte se se základními instrukcemi architektury x86 a způsobem, jakým
vkládat instrukce assembleru přímo do zdrojového kódu v jazyce C/C+ +. Projděte
si prezentaci o inline assembleru a připomeňte si první a druhou
přednášku.
Dále se seznamte s nástroji strace a ltrace. Doporučujeme si oba nástroje vyzkoušet na následujícím programu:
#include <stdio.h>
int main(int argc, char *argv[])
{
printf("Hello world\n");
return 0;
}Pokud vás zajímají podrobnosti o kombinovaní assembleru a C, podívejte se do dokumentace překladače GCC. Mimo jiné tam najdete popisy obecných omezení a omezení závislých na architektuře CPU (hledejte sekci “x86 family”).
Zadání úlohy#
Vytvořte program, který čte ze standardního vstupu celá nezáporná dekadická
čísla oddělená mezerami nebo konci řádků (případně jinými nečíselnými znaky) a vypíše je na standardní výstup v
hexadecimální podobě oddělená koncem řádku. Program nesmí používat žádnou
standardní knihovnu jako např. libc. Předpokládejte, že maximální hodnota
čísla bude 2^32-1.
Jinými slovy vytvořte program fungující podobně jako program níže, ale tak, aby šel přeložit s přepínači kompilátoru
-ffreestanding -fno-stack-protector -nostdlib -nostdinc -static -m32 -Wall -g -O2
#include <stdio.h>
int main()
{
unsigned num;
while (scanf("%u", &num) == 1)
printf("0x%x\n", num);
return 0;
}Do BRUTE nahrávejte soubor hexconv.c se svou implementací.
Nápověda#
-
Pro vyvolání služeb jádra potřebujete znát ABI (application binary interface) jádra OS. To se dočtete v man syscall v řádcích architektury i386.
-
V Ubuntu čísla jednotlivých systémových volání najdete v souboru
/usr/include/x86_64-linux-gnu/asm/unistd_32.h.Pozor! Jak ABI, tak čísla systémových volání se liší mezi 32- a 64-bitovým jádrem. 64-bitové jádro je možné volat pomocí obou ABI, ale v této úloze používejte 32-bitové ABI, protože program je kompilován s přepínačem
-m32. -
Můžete vyjít z kódu níže, který již obsahuje načítání vstupu místo funkce
scanf. -
Pro tisk i načítání můžete použít pole pevné délky např. 20 (maximální výstup má 8 hexadecimálních znaků).
#include <unistd.h> /* TODO: replace this by writing your own system call */
/* wrappers for read(), write(), exit() */
#include <stdio.h> /* TODO: replace this by your own implementation of */
/* sprintf() (for conversion of a number to hex string) */
#include <string.h> /* TODO: replace this with your implementation of strlen() */
int isnum(char ch)
{
return ch >= '0' && ch <= '9';
}
int isspc(char ch)
{
return ch == ' ' || ch == '\n';
}
static void print(unsigned num)
{
char buf[20];
/* TODO: Get rid of sprintf() and strlen() */
sprintf(buf, "0x%x\n", num);
int ret = write(STDOUT_FILENO, buf, strlen(buf));
if (ret == -1)
_exit(1); // TODO: your new exit
}
/* TODO: main() is called by libc. Without libc, the entry point is called _start(). */
int main()
{
char buf[20];
unsigned num = 0;
int i = 0;
int num_digits = 0;
unsigned chars_to_process = 0;
for (/* no init */; /* no end condition */; i++, chars_to_process--) {
if (chars_to_process == 0) {
int ret = read(STDIN_FILENO, buf, sizeof(buf));
if (ret < 0)
return 1; // TODO: replace by exit
i = 0;
chars_to_process = ret;
}
if (
num_digits > 0
&& (chars_to_process == 0 /* EOF */ || !isnum(buf[i]))
) {
print(num);
num_digits = 0;
num = 0;
}
if (
chars_to_process == 0 /* EOF */
|| (!isspc(buf[i]) && !isnum(buf[i]))
)
return 0; // TODO: replace by exit
if (isnum(buf[i])) {
num = num * 10 + buf[i] - '0';
num_digits++;
}
}
}Materiály#
Domácí příprava na další cvičení#
viz zde